DNE 18.4.2009 SE NÁM NARODILA PRVNÍ MIMINKA !

1. vrh Charlottka + Cherry

Konečně jsme se dočkaly našeho snu. Já i Denča jsme si už dlouho přály vychovat malá morčátka a mít tak novou velkou zkušenost v oblasti chovu, posunout se někam dál. Snad rok a půl trvalo, než se nám náš sen splnil. S Denčou jsme společně všechno plánovaly do sebemenšího detailu, nechtěly jsme ani jedna udělat nějakou zásadní chybu. A vyplatilo se!

Když jsem dávala Cherryho k Charlottce (1. února 2009), byli oba dva zdraví a čiperní. Charlottka měla cca 650 g a bylo jí šest měsíců, Cherry 800 g, byl mu asi rok a dva měsíce. Bylo vidět, že společné bydlení prospívá oboum zvířátkům. Cherry kolem Charlottky vždy vesele poskakoval a neustále si jí namlouval, přičemž Chatt ho škádlila, jak jen mohla. Večer se pak k sobě ti dva přitulili a navzájem se dotýkali čumáčky. Každý den jsem sledovala, jestli má Charlottka říji a odškrtávala jsem data, kdy určitě páření neproběhlo. Týden na to, kdy spolu ti dva chlupáči bydleli, se to stalo. Ani jsem nechtěla uvěřit tomu, že bych někdy byla u toho. A přece, 8. února, když byl na nedělním programu úklid příbytku, se Cherrymu podařilo zlomit Charlottčin odpor k páření. Vše proběhlo rychle, sotva jsem stačila něco zaregistrovat, už zase Cherry s Chatt pískali pro kousek salátu  Další dny však ti dva trávili stále spolu, poněvadž si nikdo nemůže být jistý, zda-li se z toho povede také nějaký přírůstek. 1. týden v březnu jsem nechala ještě pro jistotu Cherryho u Charlottky, ale od neděle 8. března už Cherrýsek opět bydlel v morčatárně o patro níž pod Charlottkou.

(první den spolu)

    O Charlottku jsem se začala starat s ještě větší pečlivostí, než tomu do posud bylo. Zvyšovala jsem jí dávku potravy a vitaminů, hleděla jsem na větší klid kolem morčatárny a menší rozruch v domě. Pestrou stravu jsem obohacovala, jak jen to bylo možné. Zdálo se však, jako by na Charlottce nebylo nic znát, ale stále přibívající váha mi prozrazovala mé očekávání - že se to skutečně povedlo! Od poloviny druhého měsíce páření Cherryho s Charlottkou už jsem nepochybovala. Ráda jsem si brávala Chatt na klín a dotýkala jsem se jejího bříška. Sice jsem citlivá jako pařez, ale pohyby miminek byly zřetelné jak na dotyk, tak na pohled. To jsem si jí jednou takhle postavila na váhu a najednou kop kop 
Každým dnem jsme doma očekávali přírůstky do rodiny, podle Charlottčiných vaků na bříšku bylo totiž zřejmé, že se minimálně dvě morčátka narodí. Porod vycházel na 17. dubna, což měl být pátek. To byl skvělý termín, který mi absolutně vyhovoval - o víkendu bych totiž na malé prcky měla dostatek času a mohla se jim po celý den věnovat. Avšak pátek nastal a miminka nikde. Večer jsem usínala s nadějí, že když to nevyšlo tento den, mohl by ten následující. A skutečně! V sobotu ráno dne 18. dubna asi v 8 hodin začla moje fenka Gilli štěkat na celý barák. Nechtělo se mi vstávat, vždyť byla sobota! Mamka mi řekla, že ji půjde uklidnit, vstala a odešla. Po chvíli na mě začala volat z kuchyně: "Rodí se nám morčátka." Vylétla jsem z postele a utíkala do kuchyně. Maminka byla celá dojatá. Přistoupila jsem potichu k morčatárně a užasla jsem nad tou krásou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že uvidím na vlastní oči první porod mojí Charlottky.
"Denčo.. Denčo, máme miminka!" Volala jsem to hned své nejlepší kamarádce.
"Faaakt? To je úžasný, Lucko." Byly jsme obě dvě tak šťastné. 
"Hele, první se narodilo takové černo bílé. Je nádherné, Charlottka ho teď olizuje a už rodí další. Vidím hlavičku, má ji hnědou. Vypadá uplně jako Cherry!" A tak jsem Denče popisovala každý detail porodu. Asi po dvaceti minutách jsme se rozloučily, načež jsem jí za dalších deset minut opět volala se zprávou...
"Denčo, teď Chatt porodila třetí morčátko. Má krásnou šedou barvu, je aguti. A čumáček má jako Charlottka!" 
Skutečně to vypadalo tak, že budeme mít dvě miminka, ale najednou z Charlottky vypadlo i třetí. Byla jsem tak dojatá nad tím, jak to všechno suprově ta moje holka zvládla, že mi rázem totálně vypadly všechny znalosti, které jsem ta dlouhá léta střádala do hlavy. Naštěstí jsem rychle dostala rozum a můj první vrh tří zlatíček uchopila pevně do svých rukou 

(v den narození)

Všechna morčátka jsem hned po porodu zvážila (to je důležité proto, abychom věděli, zda-li mají všechna správnou váhu, jestli není některé moc hubené a nebude potřebovat např. dokrmovat). To první mělo 105 g, hnědé 100 g a to poslední 95 g, což byly suprové váhy. Pak jsem celou morčatárnu důkladně vyčistila. Charlottka byla trošičku od krve, ale jinak všechno zvládla naprosto perfektně. Lepší maminu si ti prckové nemohli přát. A co dělal u porodu Cherry? Ten žral trávu a byl spokojený Neprojevil ani jedinou známku vzrušení, že se mu přímo nad jeho hlavou rodí jeho vlastní děti 

Prckové se už půl hodinky po narození začali projevovat ve vzhledu i povaze. To hnědé, tolik podobné Cherrymu, furt lezlo do misky se žrádlem a jeho neposedné rozetky o něm prozrazovaly, že to bude pohodář a mazel. Černo bílé morčátko bylo největší a tudíž velitel svých sourozenců. A šedý pobíhal stále za maminkou a nechtěl se od ní vzdálit ani na krok. Když jsem je tak pokradmu pozorovala, řekla jsem si, že by bylo na čase pro ně vymyslet jména. Sedla jsem si s mamkou na gauč a pěkně jednoho po druhém jsem hladila a tak už přivykala na lidskou dlaň a lásku. Moje maminka ta senzační jména vymyslela Nějakou představu už jsem o jménech měla, ale nakonec to dopadlo stejně uplně jinak. Když se moje mamka podívala na to hnědé, řekla hned: "To bude Isaac!" Na takové jméno jsem zpočátku nechtěla přistoupit, přeci nedám morčátku jméno Isaac po Newtonovi. Když ale on měl takový učenecký výraz  Nakonec jsem přistoupila. U Isaačka bylo hned jasné, že je to klučina. U něj nebyl problém určit pohlaví. Horší to bylo u těch dvou zbylých. Nad tím jsme si dlouho lámali hlavu. Nakonec se však ukázalo, že se nám narodili tři krásní kluci jako buci. Černobílý dostal jméno Roger (po Federerovi) a to šedé aguti jsme pojmenovali Grey podle své krásné barvy

(asi den po narození)

Roger, Isaac i Grey rostli jako z vody. Když slavili týden života, přijela se na ně podívat Denča. To bylo povyku Brali jsme naše miminka ven, mazlili se s nima, hráli jsme si a také bedlivě určovali pohlaví  (více o našem srazu zde).

Ti tři rostli stále víc a víc a tak bylo na čase popřemýšlet o jejich budoucích majitelích. Chtěla jsem jim najít co nejlepší domov a doufám, že se mi to podařilo (nakonec jsem měla celkem 9 zájemců). První zarezervovaný kluk byl Isaac, který poputoval k paní Dvořákové a jejím dětem do Prahy. Další zarezervovaný byl Roger, který bydlí u paní Stejskalové a u dětí v Praze a nakonec Grey, který je až v Českých Budějovicích u paní Haines. Grey tak bude možná umět i trochu anglicky, koneckonců jméno na to má perfektní Ani byste nevěřili, kolik mi dalo práce připravit pro ty moje tři zlatíčka vše potřebné k odjezdu. Novým majitelům jsem totiž chtěla poskytnout co nejvíce materiálu, aby novému členovi pro začátek nic nechybělo. Každý kluk dostal kyblíček se senem, krmivem, pamlskem s vitaminy, CD s fotografiemi, které jsem stačila pořídit za ty 4 týdny, co se u nás miminka osamostatňovala a především knížku s těmi nejzákladnějšími radami a informacemi do začátku, kterou jsem sama napsala +  neoficiální výpis předků. Odměnou mi bylo pár korunek do chovu + bonboniéra za dovoz Greye do Českých Budějovic, ale především dobrý pocit z toho, že jsem pro ty tři zlatíčka udělala maximum z minima. O zbytek se (doufám) postarají jejich majitelé 
Na fotografie z nových domovů se můžete podívat TADY.

(foto asi pět dnů po narození)

ROGER
_{Roger v květnu 2010 odešel navždy do morčecího nebíčka (v té době nás opustil také jeho tatínek Cherry). Rogerova rodina nezná žádné příčiny ani důvod smrti. Budeme na tebe s láskou vzpomínat, Rogi.}

ISAAC

GREY