_{V květnu 2010 nás Cherry opustil. Nezpozorovali jsme na něm žádné příznaky nemoci. Až poslední týden jeho života, kdy málo žral. Veterinář nám pověděl, že má nejspíš přerostlé zoubky. Nemohl přijímat potravu, ale chuť k jídlu měl velikou. Krmili jsme ho tekutou stravou z injekční stříkačky, ale byl už velmi slabý a hubený.   V odpoledních hodinách mi pak usnul na klíně. Navždy.  Byl to nejúžasnější morčátko, jaké jsem znala a měla. Nechal se hodiny drbat a spokojeně u toho vrněl. Neustále hledal kontakt s člověkem, pořád by se mazlil. Byl hodný, dokázal přiběhnout na zavolání, byl zvídavý a takový náš flegmoušek, kterého nic nevyvedlo z míry.
 Budeme na tebe vždy s láskou vzpomínat a budeš nám moc chybět. Nikdy na tebe nezapomeneme, Cherrýsku. Tvá rodinka.}

Zdravíčko, já jsem Cherrýk

Psal se den 11.1. 2008, když moje panička stála ve zverimexu nad ohrádkou malých chlupatých morčátek. Mě byly zhruba dva měsíce. Jakmile mne spatřila, dlouho se nerozmýšlela a jel jsem do nového domova - domova plného lásky a hlavně spoustoooou papání   Tenkrát si mne vezli v domění, že jsem holka. Lucka totiž tenkrát pořádně ani nevěděla, co to je morče a pan prodavač zase neuměl rozeznat holčičku od chlapečka. Taky jsem měl svrab, nejdřív to bylo malinko a pak se stupňovalo tak, že jsem pomalu neměl žádný kožíšek, jen samé stroupky. Drbal jsem se až do krve. Lucka se mnou došla k veterinářce, která (mimo jiné také řekla, že jsem holka) rozhodla, že mám plíseň. Měsíc mě Lucka patlala nějakým smradem Imaverolem a když viděla, že to pořád nezabírá a mě už z kožíšku trčí pomalu jen dva chlupy, rozhodla se pátrat na internetu. Tam zjistila, že to neni plíseň, ale svrab, který se léčí Ivomecem. A tak jsme opět šli na veterinu, tentokrát již úspěšně. Dostal jsem pár kapiček toho Ivomecu za ouško a do tří týdnů mi narostla krásná dlouhá hebká srst. Byli mi tenkrát 2 měsíce, byl jsem ještě malinkatý a svrab mne hodně oslaboval, proto jsem také dostával spoustu vitamínů, papriky, okurky, rajčátka, jablíčka a salátku, abych se trošku vzpamatoval. A chuť k těmto dobrůtkám mi zůstala dodnes. Teď už je ze mě pořádný kluk jako buk s krásným kožíškem  Jsem morčátko angorské s několika rozetkami. Na hlavičce mám srst kratší a od lopatek mi roste krásná dlouhá rovná srst. Barva mého kožíšku je červeno-černá.
Mám velkou rodinu. Mou hlavní paničkou je Lucka, která mě čistí bydlení, hraje si semnou, mazlí mě, stříhá mi drápky a krmí mě. A senzačně drbe. Mám jí moc rád. Pak tam je maminka, ta je taky moc prima. Vždy, když vaří, hodí mi semtam něco na zub -  tu je to okurka, tu je to paprika, poté zas jablíčko a někdy i salátek. Bydlím totiž v kuchyni a tam se to dobrotami jen hemží. Oni se pak človíčci diví, že jsem cvalík, ale copak za to můžu, když je vždycky ukvíkám a oni mne furt krmí? Jedinej, kdo mi z naší smečky nedává napapat je taťka.  Na mne občas mlaská, pozoruje mě nebo mě podrbe. Taťka je hlavně stavitel mého bydlení. Je moc šikovný a mně se v mé morčatárně moc moc líbí.
Posledním členem mojí lidské smečky je Terka. Řéká o mě, že jsem neskutečně ukecanej. Občas mi něco hodí do mé morčatárny, aby se neřeklo. 

Doma mám ještě velkou smečku všemožných zvířecích druhů. Jedním z nich je fenka Westíka. Jmenuje se Gillian.  I když do dnes nepochopila, že jsem kamarád a ne žrádlo, mám ji moc rád. Občas si štěkne, sem tam mne hlídá (když jsou například všichni človíčci pryč). Taky se drbe. Pak máme doma ještě Charlieho, to je zase křeček. Býval to můj soused a spolubydlící, když jsem ještě bydlel u paničky v pokoji, občas jsme na sebe pokvikávali. I když jemu to teda moc nejde, vždycky jen něco žblebtnul a já mu houby rozuměl. No a aby toho nebylo málo, plavou nám tady ještě rybičky. Ty se zase furt množí, za chvíli jich bude plné akvárko  Já se taky hodlám množit. No a, že nejsem čistokrevný? Mně to je šumafuk. Nevěstu mám, dům taky, o žrádlo není nouze, ... určitě se naše morčecí rodina uživí. Mou vyvolenou je Charlottka, o které se můžete na těchto stránkách také dočíst. Život mám docela pěkný, řekl bych, a to ani nemusím mít PP a můžu být ouplně obyčejnej zverimáček. Moji páníci mě milují nejvíc na světě a říkají, že jsem ten nejroztomilejší morčecí klučina, jakého znají.

Můj život je bezva. Buďto papám, válím se, drbu se, nebo běhám. V létě mne Lucka občas pustí na zahrádku, kde je čerstvá travička. Nosí mi i zeleninku ze skleníku, takže o vitamíny nouzi nemám. Dřív jsem byl docela sám, neměl jsem k sobě žádného morčecího kamaráda, nikoho, s kym bych si mohl v klidu pokvikávat od rána do večera, běhat s ním a vyvádět všelijaké lumpárny. To se ale po po roce mého života změnilo. Přibyla ke mně peruánka Charlottka. Budeme spolu mít dětičky  No a, že nejsem čistokrevný? Mně to je šumafuk. Nevěstu mám, dům taky, o žrádlo není nouze, ... určitě se naše morčecí rodinka uživí.
Život mám docela pěkný, řekl bych, a to ani nemusím mít PP a můžu být ouplně obyčejnej zverimáček. Moji páníci mě milují nejvíc na světě a říkají, že jsem ten nejroztomilejší morčecí klučina, jakého znají. Je prima, když tu mám ještě Charlottku. Lucka říká, že je najednou znát, jak jsem šťastný, když mám morčecího společníka, že se projevily všechny mé povahy a já zase tvrdím, že ve dvou se to lépe táhne 

Dne 18.4.2009 jsem se stal hrdým taťkou. Narodili se mi 3 chlapečci. Dostali jméno Roger, Isaac a Grey. Mrkněte na ně tady.